Chytré hodinky jsou stejně, jako quartzové ručičkové hodinky, řízené krystalem a napájené baterií. Po hodinářské stránce tedy chytré hodinky hodinkami jsou, i když čas je zde mnohdy na druhém místě. Hodinkami jsou tyto náramkové počítače nazývány proto, protože se nosí na zápěstí stejně, jako všechny ostatní hodinky. A protože tyto hodinky v sobě nosí mnoho vyspělých technologií, které umí člověku opravdu pomoci, nazývají se tyto hodinky hodinkami chytrými.
A právě díky velkému množství funkcí, pro které se tyto hodinky primárně kupují, je čas druhotný. Máme zde vždy přesný čas, protože v digitálních hodinkách nemáme žádné soukolí a tak ručičky a vše, co nám displej zobrazuje, není zatíženo mechanickými převody. Vyjímku však mohou tvořit hybridní chytré hodinky, kde na první pohled ani nepoznáme, že jsou to chytré hodinky - hodinky mají ručičky nasazené na klasickém soukolí quartzového strojku, avšak vedle tohoto strojku je do pouzdra zakomponován modul chytrých hodinek nejen na propojení s mobilním telefonem, ale i na ostatní funkce, které dnes už od chytrých hodinek lze očekávat. Naprostá většina chytrých hodinek je však s digitální displejem a případné ručičky imitují klasické ručičky náramkových hodinek pro dokonalou autenticitu.
Z pohledu hodináře jsou tedy chytré hodinky další posun dopředu ve směru elektronických hodinek. Ještě donedávna bylo maximum v hodinkách budíček a stopky, dnes nám tyto náramkové přístroje dokáží ukázat například v letadle, kde se nachází nejbližší letiště. Je mnoho typů chytrých hodinek, každá značka se více či méně věnuje určitému směru, ve kterém se snaží být co nejlepší. A tak zatímco donedávna jsme měli hodinky, které nám téměř všechny primárně ukazovaly čas, chytré hodinky si kupujeme s předem daným plánovaným cílem, chceme-li mít pomocníka v této podobě např. při sportu, při turistice, při plavání, při horolezectví, při létání, při potápění, no zkrátka prakticky už dnes při všem, kdy se člověk hýbe. A máme v těchto hodinkách v mnoha případech i funkce, že nám ukáží, že se málo hýbeme a že máme pro naši dobrou kondici jít něco dělat. Chytré hodinky jsou opravdu jakýmsi malým osobním trenérem či zdatným pomocníkem každodenního dnešního života.

Základním předpokladem pro výrobu hodinkových pouzder je tvrdost, příjemnost pro nošení a vzhled. Tvrdost se měří Vickersovou stupnicí a proces zkoušky spočívá v tom, že dimanat pod určitým tlakem narušuje daný materiál a dle poškození materiálu je výsledkem stupeň tvrdosti. U níže uvedených materiálů od do nejčastěji platí cifra mírně nad spodní číslo, tzn. má-li ocel 160 - 260 Vickers, nejčastěji má ocel 210 Vickers.

Nejměkkčím materiálem na výrobu pouzder a náramků je hliník (aluminium) - ten je na tupnici tvrdosti Vickers u čísla 50 - 70 Vickers. Zlato je kov velmi měkký, avšak o něco tvrdší než hliník a na stupnici tvrdosti tak nacházíme tento drahý kov na postech 80 - 120 Vickers. Dalším, velmi starým materiálem používaným dnes na výrobu pouzder hodinek, je bronz - ten najdeme na stupnici tvrdosti u čísel 100 - 170 Vickers. Ušlechtilá nerez ocel 316L, která se používá na výrobu pouzder a náramků nejčastěji, následuje za bronzem (ocel je ve většině případech tvrdší a houževnatější než titanium) a svojí tvrdostí ho předčí - na stupnici vidíme ocel u čísel 160 - 690 Vickers (nejčastěji má ocel kolem 250 Vickers, ocel 904L má cca. 490 Vickers a více). U titanu záleží, jak je vyroben a v jaké tvrdosti - na stupnici tvrdosti se pohybuje mezi čísly 150 - 340 Vickers (dle legování materiálů může být ale v některých případech tvrdší než ocel). Až do této úrovně tvrdosti lze tyto materiály denním nošením poškrábat (dle užívání někdy sotva znatelné, jindy je nošení na hodinkách patrné více), ale na druhou stranu jej lze zase vyleštit (či namatovat atd. - dle povrchové úpravy) tak, že pouzdro i náramek vypadají jako nové. Další následuje materiál posazený v rozmezí 450 - 560 Vickers a to je minerální sklo a hned vedle o něco tvrdší je zrcadlová ocel s označením 904L (490 - 590 Vickers). Dalším materiálem, který se používá na výrobu pouzder a náramků, je High-tech Keramika, která je na stupnici tvrdosti v rozmezí 1.200 - 1.800 Vickers. Další následuje Hardmetal, který je posazen na 1.400 - 1.700 Vickers. Ceramos je směs keramiky a ocele a tvrdost tohoto materiálu je 1.400 - 1.900 Vickers. A ještě tvrdší než Ceramos je safírové sklo, které má 1.900 - 2.200 Vickers. Mezi nejtvrdší materiály patří diamant - ten je na stupnici na postu 10.000 Vickers. A nejtvrdším materiálem celkově je ACNR - tento materiál předčil tvrdostí i diamant.

V tabulce tvrdosti materiálů máme ale i povrchové úpravy kovů. V dnešní době existují již natolik pokročilé technologie, že není problém nanášet na kovy povrchové úpravy podstatně tvrdší než základní kov samotný. Jednou z nejznámějších povrchových úprav v hodinářském odvětví velmi často používanou je PVD. Hned na druhém místě co se týče tvrdosti je Super Hard Coating, kterou používá firma Seiko. Ještě o něco tvrdší povrchovou úpravu používá Citizen - ta nazývá se Duratec. A jedna z nejtvrdších povrchových úprav je systém DLC (Diamond Like Carbon), který má ovšem široké rozpětí tvrdosti, dle technologického postupu výroby tohoto povlaku. Obecně ale lze říci, že v hodinářském průmyslu se nejčastěji používá DLC ve tvrdosti kolem 1.800 Vickers.
... (číst více)